CHS registrována roku 1995
  Záchranařina ...
 
 
S množícími se případy světových neštěstí a katastrof všeho druhu vystoupila do popředí úloha záchranářského psa a nepřeberné možnosti jeho využití. Jestliže si uvědomíme, že čichové schopnosti psů jsou mnohonásobně citlivější ve srovnání s lidskými, pak je zcela zřetelné, že jsou-li výcvikem důsledně směrovány do určité oblasti, přinášejí obrovské pole působnosti a velmi široké možnosti využití. Psi jsou dnes využíváni nejen ke klasickému všestrannému výcviku - stopování a obraně objektů i osob, ale kromě veškerých záchranářských činností i ke zjišťování těch nejrůznějších jevů, ať již změn v lidském organismu, signalizujícím příchod závažných onemocnění, nebo např. vyhledávání ohnisek požárů. Často jde o fantastické výsledky vzbuzující v nezasvěcených pozorovatelích až dojem nadpřirozených schopností.
Výcvik záchranných psů je v České republice prováděn v největší míře ve Svazu záchranných brigád kynologů, který je členem mezinárodní organizace IRO (International Rettungshunde Organisation) koordinující činnost 42 organizací z celého světa. SZBK ČR sdružuje přes 500 členů zabývajících se výcvikem psů ve vyhledávání živých i mrtvých osob v nejrůznějších prostředích - od zimních sněhových podmínek přes nejrozmanitější neprostupné přírodní terény, základní vyhledávání v sutinách pobořených domů, továren a objektů, až po vyhledávání utonulých osob pod vodní hladinou.
Právě v této nejmladší záchranářské disciplíně dosahují psovodi SZBK velmi pozoruhodných výsledků, které sklízí vysoké uznání na světovém fóru mezi všemi složkami zabývajícími se tímto druhem výcviku. Naši rozhodčí jsou i na specializovaném seznamu mezinárodních rozhodčích IRO s kvalifikací pro posuzování vodních záchranných prací.
     Psovodi SZBK ČR jsou v průběhu posledních let povoláváni k zásahům při hledání pohřešovaných živých i neživých osob ve všech prostředích v průměru 32 až 36krát za rok. Za posledních sedm let byli nasazovaní psovodi neúspěšní pouze v jednom případě. Zaznamenali celou řadu velmi úspěšných nálezů, bohužel v drtivé většině již mrtvých osob. I přesto, že jsou většinou voláni k zásahům až když naděje na záchranu života téměř vyhasla, byly v šesti případech zaznamenány i nálezy živých osob. Tyto případy považují psovodi SZBK za největší devizu své činnosti a záchrana lidského života je pro ně nejsilnějším motivem k další činnosti.
     Absolvovali i úspěšné zahraniční mise při dvojím zemětřesení v Turecku, na Taiwanu, v Indii i v Alžírsku. Jejich účast v zahraničí byla zajišťována třikrát ministerstvem vnitra, dvakrát mezinárodní jednotkou IRO a jednou humanitární organizací ADRA. Dokladem vážnosti našich psovodů, rozhodčích i instruktorů byla i osobní účast našich lektorů při zakládání kynologických záchranných družstev na Taiwanu, která měla i nepřímý dopad při následném taiwanském daru našim obcím postiženým povodněmi o dva roky později.
Žádný ze členů SZBK ČR není za svou činnost placen, svaz je občanským sdružením registrovaným u ministerstva vnitra. Pro činnost integrovaného záchranného systému je u ministerstva vnitra vytvořena a plně materiálně vybavena Pohotovostní zásahová jednotka kynologů v počtu 18 psovodů. Její sestava je pravidelně aktualizována a vychází z tvrdých odborných, fyzických i psychologických prověrek, které se týkají psovodů i psů.
Psovodi se psy, kteří těmito prověrkami úspěšně projdou, dostávají atesty pro práci záchranných týmů - pro tuzemské zásahy atesty CZ a pro zahraniční atesty SAR. Tyto atestace byly zavedeny na základě požadavků mezinárodních konferencí záchranářských organizací v Ljubljaně a v Las Palmas, které po děsivých zemětřeseních v roce 1999 rozhodly o jejich zavedení, aby byla na zahraničních misích definitivně zamezena účast sice snaživých, ale málo odborně zdatných záchranářů-kynologů.
Pro zásahy v tuzemsku jsou operační střediska HZS i policie vybavena aktuálními seznamy psovodů, kteří úspěšně splnili atestace a jsou pro tyto operace k dispozici. Tato operační střediska nevolají v případě potřeby přímo jednotlivé psovody, protože by zbytečně ztrácela čas zjišťováním situace u konkrétních týmů. Jejich nasazení je řízeno prostřednictvím vedoucího pohotovostní jednotky, u něhož se průběžně sbíhají všechny aktuální informace o jednotlivých psovodech (nemoc, pobyt v zahraničí, hárání apod.), takže může velmi rychle sestavit optimální zásahové družstvo.
Do příchodu psovodů je velmi žádoucí omezit v terénu zbytečný pohyb osob a nechat tam pohybovat pouze nezbytně nutný počet kvalifikovaných pracovníků. Při nasazování psů do zřícených staveb a podobných objektů, je nejvýznamnější pomocí co největší omezení prašnosti (lehké zakropení vodou apod.). Každý nasazený psovod pracuje se psem pod dohledem dalšího záchranáře (druhého psovoda, hasiče nebo policisty), který s ním postupuje ve dvojici. Každý nález psa je před zahájením vyprošťování překrýván ještě druhým psem z jiného směru, aby bylo místo nálezu potvrzeno a vzhledem k povaze sesutého materiálu co nejvíce upřesněno.
Při práci v lavinových polích jsou vytvářeny pátrací rojnice ze psovodů a pátračů podle možnosti co nejhustší a z takových počtů osob, které jsou v daných případech k dispozici. Členové SZBK do těchto klasických horských záchranných situací nebývají povoláváni, jde o velmi rychlé zásahy, které jsou doménou psovodů Horské služby, držících v horách služby. Přesto ale byla uskutečněna celá řada zásahů ve spolupráci s Horskou službou, jak v ČR, tak v Bavorsku a Rakousku. Většinou se však nejednalo o přímé práce v laviništích, ale o terénní vyhledávání v zimních horských podmínkách.
Při prohledávání zarostlých terénů a obtížně prostupných porostů a strží pracují kynologické záchranné týmy v méně početných rojnicích. Je při nich kladen důraz na co nejpřesnější vykrývání prohledávaného prostoru, aby nezůstal ani kousek terénu nepropátrán. Velkou úlohu zde sehrává směr proudění vzduchu, základní zásadou pro práci rojnice je pokud možno postup proti větru.
     Vyhledávání utonulých osob za pomoci křižujících člunů, kdy pes leží na přídi a čicháním po vodní hladině zjišťuje místo nálezu utonulé osoby, se ve velmi krátké době stalo nejčastější důvodem nasazování psů svazu. Jde o nejnáročnější způsob výcviku v celé záchranářské kynologii a vycvičených psů schopných spolehlivě pracovat v této oblasti nebude asi nikdy dost. Naše praktické výsledky z Dvořiště, Orlíka, Lipna nebo Římova vzbudily zaslouženou pozornost nejen z hlediska konečného výsledku či přesnosti nálezů, ale především z hlediska povětrnostních podmínek, za jakých byly tyto výsledky dosaženy. Všechny tyto akce vesměs probíhaly za velmi nepříznivých vlivů - silného větru a deště. Samozřejmě při práci na vodní ploše je překrývání nálezu druhým psem a z jiného směru naprostou nezbytností. K co nejpřesnější lokalizaci místa nálezu pak vzhledem k hloubce patří ještě znalost teploty a spodního proudění vody. V zahraničí není tento druh výcviku dosud dostatečně rozšířen, především pak proto, že vyhledávání mrtvých osob v jakémkoli prostředí patří k nejobtížnějším výcvikovým disciplínám vůbec. 
 
V IZS tedy záchranářský pes má rozhodně své nezastupitelné místo. Systém výběru ze široké amatérské základny, ale s velmi tvrdými podmínkami výběru a kvalifikace, který je v současné době v ČR praktikován, se už dávno osvědčil v mnoha zemích světa včetně těch nejúspěšnějších. Je pro společnost výhodný nejen ekonomicky, ale i z mnoha jiných hledisek. Produktivní psí život je žalostně krátký a často je mnohem výhodnější nechat vyrůst přirozenou špičku výkonnosti z 500členné základy obětavých dobrovolníků, než se ji pokusit vytvořit rozkazem.
 
Převzato : http://www.zachranari.cz  článek: Záchranářský pes a jeho úloha v IZS ČR